Základní myšlenka návrhu vily je založena na uspořádání vnitřních prostor domu a na práci s interiérem jako obytnou krajinou. Vnitřní místnosti a bezprostřední okolí stavby tvoří „prostorovou zónu“, která prochází stavbou a okolím jako průběžná linka. Stavba je částečně zapuštěná do svahu kopce. Před vstupem do domu tak vznikla velká a rovná nástupní plocha. Tento prostor je první „venkovní“ místností vily. Zde vzniká vizuální kontakt se stavbou a začíná prostor, který s různými obměnami prochází celým domem. Za nástupní plochou „zóna“ vchází do vnitřku stavby. Uvnitř domu obsahuje dvě podlaží. Od vstupní haly, která je ve spodní úrovni, vede „propojený prostor“ po otevřeném schodišti do obytného podlaží ve vyšším podlaží a končí na venkovní zahradní terase před jídelnou a obývacím pokojem. Terén vedle zapuštěné nástupní plochy byl záměrně doplněn zeminou, aby sledoval sklon kopce zcela přirozeně. Opticky tak stavba působí nižší než je ve skutečnosti. Současně dotvořený terén vytváří pocit, že vstup do domu je v podzemním podlaží. Vstupní hala proto i přes svou velikost působí zcela trochu stísněně. Hlavní obytné místnosti domu jsou o podlaží výš. Jednotlivé obytné místnosti naznačují zděné příčky, které nedosahují do stropu ani k bočním stěnám. Prosklená stěna obytné haly je otočená do zahrady na jihu a není od vstupu vidět. Proto nejsou zřejmé na první pohled ani celkové rozměry interiéru. Ambicí architekta bylo zakomponovat do návrhu uspořádání vily určitý moment překvapení, který je založen na charakteru vnitřních místností. Když návštěvníci, kteří vilu neznají, do ní vstupují, jako by šli do stísněné podzemní stavby. Když projdou domem a po schodišti vyjdou do druhého podlaží, přijdou do velké místnosti propojené průběžnou prosklenou stěnou se zahradou. Skrze zahradu mají vyhlídku na druhou stranu údolí.